Vínopis VIA VINI - cesty za vínem Alsasko 2016


Vínopis VIA VINI – ALSASKO 2016

Je neděle 5. června kolem půlnoci a já sbalený netrpělivě čekám, až dorazí Tomáš s Jirkou. Kluci mají zpoždění, jelikož oproti plánu vyjížděli později a ještě po cestě vykládali u zákazníka skoro paletu vína.

Neděle se přehoupla do pondělí, je 1 hodina a 30 minut po půlnoci, když zazvoní mobil a kluci hlásí, že za pár minut budou u mě. Beru kufr, batoh, foťák, notebook….sakra na jak dlouho vlastně jedeme, že mám tolik věcí…..Naposledy kontroluji přítomnost dokladů, peněz a platebních karet a obtěžkán zavazadly jdu k čekajícímu „cestovnímu speciálu“.

Tomáš s Jirkou mi pomáhají naložit všechnu tu bagáž a vyrážíme. Je pondělí 6. června 01:43 hod. Venkovní teplota  11°C není nic moc. No snad se ohřejeme ve Francii.

Tomáš díky svižné jízdě minul sjezd na dálnici, brzdí a otáčí se a sjíždí na D5 směr Rozvadov. Za pár minut jsme na Rozvadově, kde doplňujeme naftu a dáváme si rychlé expresso, protože na cestu budeme potřebovat spoustu kofeinu.

Opouštíme Českou republiku a ženeme se po německé dálnici, kde je díky časné hodině mírný provoz. Cestou zastavujeme u benzínového čerpadla na toaletu a další potřebnou dávku kofeinu.

Na benzínce nás překvapuje několik potetovaných svalovců s tričkem SECURITY. Na německých i rakouských benzínkách jsme se s tím jevem setkali poměrně často. No kvůli migrační vlně asi vědí, proč to dělají.

Nasedáme a jedeme dál. Na Tomáše jde spánek a tak zastavujeme na odpočívadle a Tom s Jirkou si dávají šlofíka. Mě se spát nechce a tak se procházím kolem auta a „držím hlídku“.

Rozednívá se a vypadá to, že nás čeká pěkný slunečný den. V autě se to začíná hýbat a kluci pomalu vstávají.  Aby si Tom ještě odpočinul, přebírám „kormidlo“ a uháníme směr Baden Baden. Po cestě mě v řízení střídá Jirka a já se přesunuji na místo spolujezdce. Tomáš spí vzadu.

Před 8 hodinou ranní zastavujeme u další benzínky a doplňujeme pohonné hmoty a zase kofein. Tomáš opět přebírá řízení a za chvíli jsme v Baden Badenu.

Tomáš stačí řídit a ještě do toho telefonicky dává pokyny asistentce, co má v naší nepřítomnosti všechno udělat. Byznys musí šlapat i bez nás, to se ví.

V 8:36 hod. sjíždíme z A5 a v 8:44 hod. překračujeme Rýn. Jsme v Alsasku. Zastavujeme, abychom se protáhli a obdivujeme nepříliš vzdálené vrcholky Vogéz. Je to opravdu impozantní pohled.

Naším cílem je Ribeauvillé, malebné alsaské vinařské městečko, v němž sídlí prestižní vinařství Domaine Bott Freres. 

Vzhledem k tomu, že máme spoustu času projíždíme alsaskými vesničkami a kocháme se pohledem na vinice a místní specifickou architekturu. Na skok navštívíme Sigolsheim a místní Grand Cru Mambourg a při cestě zpátky se zastavíme na skleničku u Sparrů v Beblenheimu. Ve stylové degustační místnosti nás obsluhuje příjemná slečna a my ochutnáváme průřez jejich víny. Nejvíce nás zaujmou jejich Crémanty. Nakupujeme nějaké vzorky, protože dobrého vína není nikdy dost a vracíme se do Ribeauvillé.

Ubytování máme rezervováno v Hotelu Le Ménestrel kousek od centra Ribeauvillé. Je zde pěkná venkovní terasa a dobře se tu na rozdíl od centra parkuje. Je šílené horko, takže si na hotelu dáváme sprchu a jdeme na oběd do centra.

Na doporučení usedáme na stinné terase v restauraci Auberge Au Zahnacker na Avenue du Gén. de Gaulle a vyprahlí, to sluníčko fakt peče“ si objednáváme místní pivečko. Značku si nevybavuji, ale mělo německý styl, takže bylo velmi dobré.

Číšník nám přinesl jídelní lístek a Tomáš, který jako jediný hovoří francouzsky, jako by se ve Francii narodil, se dává do překládání. Restauraci Auberge Au Zahnacker (jinak Auberge znamená hostinec) jsme zvolili hlavně proto, že kromě jídel světové kuchyně, nabízí také místní speciality. Ve Francii, stejně jako u nás mají kromě stálého menu také nabídku dne, francouzsky „plat de jour“ (jidlo (a) dne). Tato jídla bývají obvykle levnější než jídla z klasického menu, nikde však nevaří za nesmyslné ceny typu „Svíčková na smetáku s pěti knedly“ za 80 Kč jako někteří borci u nás. Ve Francii si vůbec váží své práce a nechají si za ní zaplatit, vždyť kvalitní suroviny něco stojí a ty frajeři v kuchyni a na place také musí z něčeho žít.

Dovolím si malou gastronomickou vsuvku. Alsaská kuchyně rozhodně není nic pro zapřisáhlé vegany a dietáře. Je poměrně jednoduchá, nepřekombinovaná co se týče použitých surovin a jídla jsou velmi sytá. V Alsasku je silně cítit německá kulinářská tradice. Velmi oblíbené je tu všudypřítomné zelí. Mě osobně se velmi zamlouvají rustikální speciality jako je choucroute (česky Šukrut), které tvoří kyselé zelí, různé maso, rozmanité uzeniny jako je párek (obvykle štrasburský), slanina a brambory. Zelí, které je hlavní hvězdou tohoto pokrmu se pomalu dusí na husím sádle v tradičním litinovém hrnci, obvykle s jablkem, česnekem a kořením. Jako koření se většinou používá bobkový list, hřebíček, černý pepř a jalovec. Zelí se nepodlévá ničím jiným než místním suchým vínem, nejvíce se hodí odrůda Riesling. Takto připravené zelí se pak podává s vařenými bramborami, masem (např. uzenou krkovičkou) a zmíněnými uzeninami. Je to fakt bomba, chuťová i kalorická! No a když to ještě zapijete Rieslingem nebo místním pivem (hodí se obojí) pochopíte, proč se sem sjíždí milovníci vína a gastronomie z celého světa.

Další podobnou lahůdkou, která mě fakt baví je Baeckeoffe neboli potée boulangère (pekařův zapečený masový pekáč). Jedná se o jídlo, které bych Vám vypodobnil jako tradiční alsaský „eintopf“. Prostě jídlo z jednoho hrnce a ne ledajaké jídlo, je prostě báječné…..Opět se jedná o rafinované spojení různých druhů mas (vepřové, jehněčí), které se marinují v koření a víně zpravidla minimálně jeden den, dále pak brambor, pórku, mrkve a koření.  To vše se nechá v hrnci zapéct, ale předtím to ještě zalijete suchým bílým vínem, případně zbytkem marinády. Jídlo je servírováno jako „family style“, prostě dostanete na stůl hrnec a sami si nabíráte. K tomuto pokrmu se báječně hodí bílá suchá vína jako je Riesling, můžeme však také zvolit suchý Pinot Blanc. Recept na tento skvělý pokrm určitě přineseme na našem blogu.

Vyhlášenou místní specialitou jsou také foie gras na všechny možné i nemožné způsoby. Milovníkům této tučné lahůdky stojí za to připomenout, že nápad pracovat v kuchyni s foie gras se zrodil právě v Alsasku.

Legendární je také Tarte Flambée. Kdybych řekl, že to trochu připomíná pizzu, asi by mě Alsasané utloukli. Ne pizza to opravdu není. Jedná se o tradiční alsaský slaný koláč, z těsta z polohrubé mouky, jež je namazán créme fraiche (čerstvá zakysaná smetana o obsahu tuku 30%) a na ní se pak pokládají nakrájené kousky cibule a prorostlé slaniny (kdyby slanina nebyla prorostlá nebylo by to ono). Celé se to dochutí pepřem solí a špetkou muškátového oříšku. Pak se to dá zapéct a vznikne opravdová lahůdka. Rychlé, velmi dobré a také návykové. Dělám to doma a všichni se olizují.

V Alsasku mají také svého „kohouta na víně“ jen s tím rozdílem, že na rozdíl od Burgundska (kde se podlévá vínem odrůdy Pinot Noir), se zde na podlévání používá bílé víno. A když bílé, tak to nejlepší. Jaké? No přece Riesling. No, a když tuto dobrotu zapijete stejným vínem je to opravdu enogastronomický zážitek par excellence.

Alsasané také milují sladké a z jejich dezertů se nedá než doporučit obdoba naší bábovky Kougelhopf, což je bábovka s rozinkami, které se marinují v ovocném destilátu, třeba v třešňovici.  Oblíbený je také mirabelkový nebo švestkový koláč tarte aux mirabelles , tarte aux quetsches. Ten nesmí chybět v žádné alsaské domácnosti.

Nechal jsem se unést alsaskou gastronomií, ale už jsem zpět na terase restaurace Auberge Au Zahnacker. Po pivečku, které v nás jen zasyčelo si Tomáš s Jirkou objednávají předkrm Foie gras d’oie frais maison – čerstvá husí játra Foie gras. Já jsem předkrm vynechal, neboť jsem se šetřil na hlavní chod Bäckeoffe aux Trois Viandes (Grand-Mère). Tuto specialitu jsme si již představili. Tato byla ze třech různých druhů mas a recept údajně pocházel od babičky šéfkuchaře. Popravdě je mi jedno od čí babičky recept byl, ale bylo to famozní. Střídavě jsme si nabírali z hrnce, který číšník postavil doprostřed stolu do svých talířů, poklidně jedli a Baeckeoffe  zapíjeli alsaským Pinot Blanc, který nám doporučil číšník. Jen doufám, že nebylo slyšet jak nám všem chutnalo :-).   Po chvíli následoval dezert Crème Brûlée a tolik potřebné expresso. Moc jsme toho totiž nenaspali.

Poseděli jsme, popili vychlazeného vína a pak jsme se pěšky vydali k Bottům. Domaine Bott Freres se nachází kousek od centra Ribeauvillé a sídlí v pěkném komplexu budov, jejíž součástí je také reprezentační prodejna a degustační místnost. Vzadu za ní je vinařství a v podzemí sklepy.

Na vinařství nás srdečně přivítala Elodie, která má na starosti péči o zákazníky a poté odběhla pro spolumajitele vinařství a hlavního winemakera Paula Botta. Domaine Bott Freres znamená v překladu Vinařství bratří Bottů. Z obou bratrů pracuje na vinařství na plný úvazek již jen Paul, starší Pierre je ve věku 89 let na zaslouženém odpočinku, ale stále se aktivně zajímá o veškeré dění kolem vinařství.

Paul Bott si odskočil od práce, aby se nám mohl věnovat a omluvil svou manželku Nicole, která se zrovna připravovala na cestu za „velkou louži“, kde se chystala propagovat alsaská vína. Takže jsme jí nechali v klidu balit a s klidným svědomím zůstali ve společnosti jejího manžela.

Pan Paul Bott si Vás okamžitě získá svou srdečností a nikdy nekončícím lišáckým úsměvem. Mysleli jsme si, že jen přechutnáme aktuální ročníky vín, ale Paul nás chtěl ohromit krásou místních vinic a tak nás vzal na projížďku. Z garáže na vinařství vyjel s historickým jeepem americké armády v bezvadném stavu, nasedli jsme a začala divoká jízda po alsaských vinicích. Američtí vojáci mají můj obdiv, že se při jízdě ve vozidle vůbec udrželi, my jsme měli poměrně dost co dělat, abychom zůstali  na palubě. Nebo US soldiers možná nejezdili  s řidičem typu Paula Botta :-). Stačili jsme však za jízdy natáčet i videa, tak to nemohlo být tak hrozné.

Paul nám s hrdostí ukazoval své vinice a musím uznat, že na ně byl právem pyšný. Tak krásně udržované vinice se jen tak nevidí.  Po cestě jsme zhlédli také místní Grand Cru Kirchberg a Paul nám také ukázal letité kameny, které oddělují jednotlivé katastry vinic.  Všude bylo rušno, zelené práce byly v plném proudu. Zastavili jsme se také na vinici, kde právě pracoval Paulův syn Paul jr. a při příjezdu na vinici jsme málem přejeli psa, který kolem nás radostně pobíhal. Byl to mazlíček rodiny Bottů. Podle mého Bernský salašnický pes, ale vzhledem k tomu, že nerozuměl česky, ptát se ho by bylo zbytečné. Ale i přes jazykovou bariéru se s námi ihned spřátelil. Asi z nás cítil důvěrně známou vůni, vůni vína a to ho uklidnilo. Paul nám po obhlídce vinic ještě ukázal vojenský hřbitov, kam jsme vyšlápli kousek pěšky. Pohřbení tam jsou spolu s německými i alsaští vojáci, kteří byly po připojení Alsaska k říši nuceni narukovat do německé armády a bojovat za větší führerovu slávu až do hořkého konce. Odmítnutí nepřicházelo v úvahu, za to byl vojenský soud a kulka do hlavy.

Vracíme se zpátky na vinařství a cestou potkáváme v hodně strmé vinici starého pána jak s koníkem kypří půdu ve vinici. Paul se dává se starým pánem do řeči a on ho prosí, zda by mu nepřivezl vodu pro koně. Paul bere velké konve na vodu a spolu s Jirkou odjíždí. Mezitím Tomáš zpovídá starého pána, kterému je už hodně přes 70 let. Pochází z Rumunska, v Alsasku se zabydlel a pracuje tady. V jeho vrásčité tváři se odráží léta dřiny, ale také životní optimismus a láska k tomu co dělá. V Alsasku zapustil kořeny a je tu spokojený.  Paul s Jirkou přiváží konve s vodou a starý pán dává koníkovi napít. Je hrozné vedro a koník potřebuje osvěžení.

Po zběsilé zpáteční jízdě mezi vinicemi přistáváme na dvoře vinařství, kde zamíříme do sklepů na ochutnávku.

Vinařství Domaine Bott Freres se pyšní téměř 200 letou historií. Znalosti jsou zde předávány z otce na syna již od roku 1835. Největší důraz je kladen na hrozen a jeho kvalitu, kterou sledují od vinice až do sklenky. Veškeré práce jsou prováděny s respektem k přírodě a zemi. Sklizeň je prováděna tradičně ručně, zpracování velmi jemně, aby bylo dosaženo co nejvyšší kvality. Skladování a vyzrávání ve stoletých dubových sudech dovoluje vyprodukovat typická vína s nezaměnitelnou jemností. I přes tradiční postupy výroby vín jsou také na špici s technologickým vybavením pro dosažení čistých a typických šťáv jemným pneumatickým lisováním, které dovoluje respektovat kvalitu vinné révy.

Vinařská tradice, zkušenosti a znalosti ve spojení s výjimečnou půdou a jedinečným mikroklimatem Ribeauvillé, jsou zárukou vzniku elegantních a originálních jednoodrůdových vín tohoto prestižního vinařství.

V rámci degustace ochutnáváme svěží a příjemně voňavý Sylvaner Tradition, který má světle zelenou barvu s pistáciovými odlesky. Vůně připomíná luční květiny s lehkým nádechem citrusů. Chutná po ovoci a je v něm patrný minerální podtón.

Dalším vzorkem je půvabný Pinot Blanc Tradition s pěknou zlatožlutou barvou se zelenkavým odstínem. Vůně je intenzivní a připomíná bílé květy a zralé ovoce, zejména hrušky. Víno je velmi dobře strukturované a plné. Dobře se pije a na patře je krásně hedvábné. Chuť připomíná žlutý meloun a jablka. Krásně vyvážené a dobře pitelné polosuché víno.

Vyplachujeme si sklenice a dáváme si doušek vody. Následuje Muscat d'Alsace, skvělé víno s výrazným hroznovým aroma. Má nazlátlou barvu se světle zeleným odstínem. Chuť je muškátová s tóny anýzu a citronové trávy. Víno je skvělé, ale do sortimentu jsme ho zatím nezařadili, aromatických odrůd máme v  nabídce poměrně dost.

Monsieur Bott zapáleně vypráví, my se ptáme, on ochotně odpovídá a Tomáš bravurně překládá. Dozvídáme se spoustu věcí o vinařství a výrobě vín. Ukazuje nám také obrovské dřevěné sudy, které prý byly někdy kolem roku 1932 dovezeny z Československé republiky. Mají je tu dodnes na ozdobu.

Pokračujeme v degustaci a na řadu přichází Riesling Personal Reserve  a Pinot Gris Tradition. Obě vína samozřejmě skvělá. Riesling je prostě ukázkový, takto ho mám rád. Lehká slámově žlutá barva s vůní ovoce a lehkým nádechem pepře. Na patře cítíme chuť citrusových plodů s pěkným minerálním závěrem. Excelentní víno. Pinot Gris na zbytkovém cukru, svůdné a podmanivé víno s jasně žlutou barvou se slámovými odlesky. Vůně kompotovaného ovoce s medovými a květinovými tóny. V chuti zralé meruňky a hrušky. Víno je i přes vyšší zbytkový cukr svěží a dobře pitelné. Degustaci zakončujeme ještě jedním Pinot Gris a tento je opravdu top. Pochází z polohy Grand Cru Gloeckelberg. Viniční trať "Gloeckelberg" je orientována na jih až jihovýchod, od města Rodern v nadmořské výšce 250 až 360 m. Podloží je žulové. Vinná réva se zde pěstuje v souladu s alsaskou tradicí a respektuje specifikaci "AOC Alsace Grand Cru", jako nejvyšší klasifikaci kvality. Sklizeň se provádí ručně - lisování se provádí velmi šetrně pomocí pneumatických lisů. Opravdová lahůdka, která se hodí třeba v kombinaci s foie gras. 

Barva vína je intenzivní zlatožlutá se světlými odlesky. Vůně je bohatá s intenzivními tóny kandovaného ovoce. Dominují zde meruňky, kdoule a med. Ušlechtilá plíseň "Botrytis cinerea"  přispěla k vysoké koncentraci cukrů v bobulích a tím i ke vzniku tohoto pozoruhodného, lahodného a přírodně sladkého vína. Chuť je středně plná a můžeme v ní objevit tóny ovoce a medu, jemně kořenitou chuť bílého lanýže a také kouřové tóny.

Přesouváme se do degustační místnosti, kde ochutnáváme výborně nachlazené crémanty. Jako první přichází na řadu Cremant d´ Alsace QV Paul. Crémant má jemné a trvalé perlení, květinové aroma a ve vůni a chuti rozpoznáme meruňky, mirabelky a broskve. Chuť je plná a bohatá. Jednoduše skvělé.

Další na řadě je Cremant d´ Alsace „Cuvée Nicol“ inspirované šarmantní paní domu. Cuvée Nicol má světle zlatavou barvu s jemným a bohatým perlením. Ve vůni je velmi aromatické s tóny bílých plodů, jablek a hrušek. V chuti ovocné a krémové. Jemné a elegantní, stejně jako paní Nikol.

Notně veselí končíme degustaci, děkujeme za krásné odpoledne a domlouváme se na společné večeři. Jen nevíme, zda se jí zúčastní i paní Bottová, jelikož následující den odlétá do USA. Procházkou jdeme na hotel. Máme čas si trošku odpočinout a dát si sprchu.

Kolem 19 hodiny vyrážíme opět směr terasa restaurace Auberge Au Zahnacker, kde jsme byli maximálně spokojeni. Máme velkou radost, manželé Bottovi přišli oba. Zdravíme se a usedáme ke stolu. Teplota je pro posezení mnohem příjemnější než přes den a fouká příjemný větřík. My s Jirkou si dáváme skvělé vepřové uzené kolínko a Tomáš hovězí entrecote steak s bernskou omáčkou. Bottovi si dávají entrecote steak a salát.  Salát samozřejmě paní Nicol. Paul tvrdě pracuje a tak potřebuje kus pořádného masa.


Sedíme, klábosíme o vše možném a řeč přijde také na nabídku alsaských vín v českých supermarketech. Bottovým, stejně jako nám není jasné, odkud ta vína vlastně pocházejí, protože nákupní ceny u alsaských vinařů jsou řádově vyšší než prodejní ceny v našich řetězcích. A pod cenou tam víno  nikdo neprodává. Paní Nicol je ve sdružení alsaských vinařů a nevěřícně kroutí hlavou, když jí říkáme, že například alsaský Riesling v akci koupíte za 99 Kč. Podle ní to není možné a my o tom, že má pravdu vůbec nepochybujeme. Podivná je také nabídka Gewürztraminer Grand Cru Mambourg 2010 za 199 Kč v jedné nejmenované síti supermarketů. Za prvé viniční trať Mambourg je vyhlášená a tedy vína z ní jsou velmi žádaná, za druhé jsou ceny vín z této viniční trati za které je nabízejí místní vinaři zhruba na třínásobku oproti ceně v našem supermarketu a za třetí proč by někdo prodával vína z této viniční trati pod cenou. Jaký by k tomu měl důvod, když je po nich tak velká poptávka a prodávají se skoro sama. No a nakonec přece nikdo z nás nevěří tomu, že supermarket prodává vína s nulovou marží, že ano? Asi je něco špatně. Bohužel se s tímto jevem můžeme setkat také i u dalších zahraničních vín.

U stolu na terase restaurace Auberge Au Zahnacker panuje velká pohoda a Tomáš objednává na závěr večera nějaké Bordeaux. Bílých vín bylo dost a všichni si rádi dáme nějaké pěkné červené. V Alsasku se sice produkují i červená vína z odrůdy Pinot Noir, ale obecně jsou lehčího typu na běžné pití. My potřebujeme v této pokročilé hodině něco mnohem výraznějšího. Víno je velmi dobré a my si ho pomalu vychutnáváme (bohužel jsem si nepoznamenal o jaké víno šlo, škoda příště se polepším).   V průběhu večera jsme měli také malou kulturní či spíše nekulturní vložku. Nějaký host, zřejmě posilněn něčím jiným než vínem (asi si dal gram navíc) se chová agresivně a musí ho zpacifikovat místní personál. Obsluha na něj ani s udělaným kuchařem nestačí (zřejmě vážně dobrý matroš) a tak přijíždí na pomoc Gendarmerie Nationale – četnictvo, ale bohužel ani s pomocí této hlídky se nedaří hosta zklidnit. Po restauraci se nese řev a je vidět, že místním to dost vadí a stydí se za tento incident. Něco podobného tu není obvyklé, Ribeauvillé je poklidné městečko a místní jsou tím opravdu šokováni. Přijíždí druhá hlídka četníků, s jejichž vydatnou pomocí je agresivní host, napumpovaný bůhvíčím, konečně přemožen a odvezen na stanici. Jen doufám, že mu četníci cestou pořádně vysvětlili, že takto se normální člověk na návštěvě nechová.

Večer končí a musíme do hajan, nás čeká ráno dlouhá cesta na jih Côtes du Rhône a paní Nicol odlétá do Ameriky. Loučíme se a zjišťujeme, že Bottovi zaplatili účet za večeři. Děkujeme a doufáme, že jim to budeme moci oplatit třeba u nás v Praze.

Ráno si dáváme na hotelu pořádnou snídani, abychom načerpali sílu na další cestu, platíme hotelový účet a odjíždíme. Cestou se na skok zastavíme ještě v Domaine Bott Freres, nabíráme nějaké vzorky a pořizujeme společné památeční foto. Bylo tu krásně, krásné městečko, vinice, skvělá vína a hlavně dobří a velmi skromní lidé, kteří tvrdě pracují. Nashledanou Ribeauvillé a zase někdy příště…

Vyrážíme směr Côtes du Rhône, ale o tom zase jindy….

 

Komentář: Zanechat komentář

* E-mail nebude zveřejněn na internetových stránkách.